Transformace avantgardy 80. let do současnosti

Synthpop, new wave, cold wave, shoegaze, post-punk. Hudební styly, které kralovaly zejména osmé dekádě minulého století, dnes mnoho nových kapel v různých podobách křísí a těší se rostoucí přízni.

Zdá se, že hudební minulost je stále nevyčerpatelným zdrojem pro současné hudební proudy či ojedinělé projekty. Přemíra vlivů, které se nabízejí hudebníkům k vlastnímu zpracování, posunutí dál či citaci, se podepisuje na dalším směřování hudby. Kromě několika málo solitérů, kteří stojí oběma nohama mimo jakékoliv trendy, škatulky a vytváří vlastní, do té doby neslyšenou hudbu, většina hudebníků bez ostychu vypíše jména kapel, jimiž se inspiruje.

Posledních několik let je čím dál oblíbenější éra avantgardních, kytarově-elektronických proudů zejména konce sedmdesátých a osmdesátých let hlásících se ke hnutí new wave. Nadšení z rozvíjejících se možností a čím dál lepší přístupnosti syntezátorů se promítlo do melodického synthpopu, kde se vědecký přístup ke zvuku mísil s klasickými písničkovými postupy. Oproti tomu post-punk se vůči popu vymezoval černou ironií a sofistikovanými experimenty. Nejintrovertnějším stylem je rozhodně shoegaze, kdy se hudebníci noří hluboko do svých niter a snů skrze transcendentní bránu z kytarového hluku.

Záliba v tehdejších originálních kapelách a objevování zapomenutých, zaprášených EP a magnetofonových kazet v lokálních hudebních obchodech se značně rozšířila. Lahůdky z tehdejší doby se dají nasbírat na několika hudebních blozích z různých koutů světa. Mnoho se toho dá najít na eklektickém a poměrně známém blogu Muranst Sounds, specializovanější jsou ale například blog 7" from the Underground, který schraňuje zejména italské kapely na sedmi- a dvanáctipalcích a sleduje i současné dění kolem nových kapel. A Viable Commercial nabízí ponejvíce post-punk, minimal synth, synthpop a new wave, včetně řádných popisků a biografií kapel.Cassette tapes se orientuje zejména na new wave a industrial na kazetách, LP i CD.

Kapela si z tehdejších stylů vybírá rozličné prvky, které zapracovává čitelně, a přesto ne křiklavě. Jako příklad může posloužit formace Cold Cave a její neobvyklá hudební minulost, protože její stylové vyústění je více než překvapivé. Wesley Eisold působil v běsnících hardcore kapelách. Dominick Fernow neboli Prurient je noise hudebník pracující s bicími a zesilovačem. Dále tu působila křehká Caralee McElroyová, která hrála s experimentálním, emocionálně vypjatým projektem Xiu-Xiu a byla nahrazena Jennifer Clavinovou z kalifornské punk/noise skupiny Mika Miko. Podle všeho by tak Cold Cave měli vycházet z hardcoru, noisu a punkové avantgardy. Hudba Cold Cave je ale velmi věrným opisem temného synthpopu, ať už je to dáno syrovým zvukem syntezátorů, nebo hlubokým, lehce zechovaným Eisoldovým zpěvem na způsob Depeche Mode.

Co se týče následovníků starého shoegaze, který hráli My Bloody Valentine a zejména Jesus and Mary Chain, ukažme si prstem na mladou texaskou kapelu, která stejně jako Cold Cave produkuje nahrávku za nahrávkou – Ringo Deathstarr. I přes náznak podbízivého populismu v názvu, je jejich hudba výsledkem nadšené adorace stylu výše zmíněných kapel a jejich loňské LP Sparkler jako by vypadlo z roku 1985. Táhlé, rozježené a rezavé kytarové riffy, prodyšný zpěv, kde se také střídá hluboký mužský a éterický ženský hlas, třeštící bicí a skladby o dvou akordech. Tato kapela je svým vzorům vskutku věrná, její hudba je ale efektním východiskem pro ty, kteří sice starý shoegaze mají rádi, ale už mají všechno naposlouchané a rádi by něco dalšího.

Cold-wave, ze které vychází Xeno and Oaklander, se svého času šířila zejména ve Francii a Belgii a reagovala svým názvem jak na studenou válku, tak na z politické situace (íránská politická krize, atomové pokusy) vzniknuvší pocity – netečnost, beznaděj. Narozdíl od kapel jako Ruth nebo Oppenheimer Analysis se dvojice Sean McBride a Liz Wendleboová více podobají melodičtějšímu a tanečnějšímu synthpopu, i když cold-wave připomíná minimálně Lizin jemný zpěv ve francouzštině. Shodou okolností budou v sobotu 23. dubna hrát v pražském klubu Final.

Rob Withem (Fine China) a Ronnie Martin (Joy Electric) ze „zóny pravých mužů" spolu fungují od roku 2006 jako The Foxglove Hunt a inspirací jsou jim zejména populárnější kapely, které vzešly z new wave podhoubí jako New Order nebo The Human League. Procítěný vokál, bohaté, našlapané aranže, kterým stále kraluje syntezátor a syntetické bicí, se dohromady snoubí v chytlavé songy, které zatím vydali na albu Stop Heartbeat a EP Built My Fortress.

Dalších kapel, které do své tvorby výrazněji zapracovávají prvky těchto stylů, je dlouhá řada. Některé z ní vystupují více, některé méně. Za zmínku stojí například Silk Flowers, The Pains of Being Pure at Heart, Portion Control, hurts nebo Terror Bird. Je ale více než pravděpodobné, že jich bude stále přibývat, protože i respektované hudební magazíny tuto vlnu zaregistrovaly a začaly se na ní podílet, a zejména proto, že avantgardní osmdesátá léta nikdy nezestárnou.

(Vyšlo 23. 4. 2010 v DR)

Sperm festival : Tři dny těhotné hudbou

Pantha Du Prince

V pátek odstartuje již čtvrtý ročník festivalu mapujícího trendy současné hudby Sperm. Během tří dnů proběhnou nejen hudební koncerty a live-acty, ale i promítání filmů a audiovizuálních děl, výstava, workshopy a přednášky.

V pátek 23. dubna se industriální prostor Meet Factory otevře v 19:30 a proběhne REC – série projektů a live-actů, které soustřeďují nové projekty. Vystoupí SPAM – Karel Gott Prager neboli Vladimír 518, David Vrbík a Ondřej Anděra alias Sifon z WWW, dále anglický mistr hladké elektroniky Christian Vogel s projekcemi VJ Koloucha a také k filmu Orlíkovy ruce představí svůj unikátní hudební doprovod Floex a Líba.

Ve spolupráci s Bio Oko se také bude promítat film All Tomorrrow´s Parties, „do it yourself“ film zachycující kultovní ATP festival, který je hudebně vždy o krok napřed a krátké filmy Vincenta Moona. V pátek se také odkryje výstava pod kurátorskou taktovkou Jana Šrámka aka VJe Koloucha. Vystavovat budou především audiovizuální umělci nejmladší generace – Filip Cenek, Jiří Havlíček, Petr Kocourek, Filip Nerad, Pavel Ryška, Matěj Smetana, Jan Šíma, Jan Šrámek (VJ Kolouch), Vojtěch Vaněk.

Sobota začíná stejně jako pátek v půl osmé a v rámci bloku PLAY, který zkoumá nové možnosti sebeprezentace a performance elektronických hudebníků, vystoupí jedni z největších taháků festivalu – elektroeklektický showman Dan Deacon, který ignoruje pódium, stále zůstává malým klukem a dokáže strhnout davy a Pantha Du Prince – německý minimal techno producent, jehož loňská deska Black Noise se zkloňovala v mnoha hudebních magazínech. Dále zahraje Jakob Korn, odkojený na Kraftwerk a hrající melodický house, který zkoumá stále nové možnosti audiovizuálního živého projevu, Stanislav Abrahám a Michal Šeba neboli Data-Live, Stratasoul a Future Sound of Petržalka, kteří textově parodují future hip hop a hudebně Richarda Müllera či Karla Gotta.

V rámci bloku FFWD, který se odvážně pouští to horkých novinek a nastupujících změn na poli taneční elektronické hudby, se představí chráněnec labelu Planet Mu Boxcutter, Robot Koch feat. Grace, Owntempo showcase (ANS, Side9000, Subject Lost) a Forma.

Neděle se ponese v uvolněnějším, pomalejším duchu. Zahrají Why?, americká kytarová kapela, která se překlenula z hip hopového projektu směrem k písničkám. Bratr frontmana Why?, Josiah Wolf, bude se svým novým sólovým projektem jejich předskokanem. High Places neboli multiinstrumentalista Rob Barber a zpěvačka Mary Pearson u nás už hráli kdysi v Arše, kde představovali svůj experimentální, zasněný debut. Před několika týdny vydali druhé album High Places VS. Mankind, které je podle slov kapely o poznání chladnější.

V rámci vzdělávání účastníků je na neděli také připravena série workshopů a přednášek, zaměřená na tvorbu hudby, audiovizuálního umění a nového uměleckého obsahu, praktickou produkci a hudební podhoubí.

Sperm festival
23. – 25. 4. 2010
Meet Factory, Ke Sklárné 15, Praha 5

/vyšlo 18. 4. 2010 v DR/

Festival Creepy Teepee odhalil první jména

Druhý ročník festivalu Creepy Teepee se bude letos konat už v červenci a rozloží se do čtyř dnů. V Kutné Hoře se v rámci uměleckého festivalu GASK Artfest, zaštítěného Galerií Středočeského kraje, sjedou mladí hudebníci z celého světa.

Po loňských jménech jako HEALTH, Final Fantasy nebo Crystal Stilts sdružení AM180 Collective, které tvoří trojice Hošek-Hošková-Bolf, přiveze letos další lahůdky současné elektroniky, garage i post-rocku.

Jedním z největších taháků je brooklynské trio These Are Powers. V současné sestavě je bývalý baskytarista z Liars Pat Noecker, zpěvačka a kytaristka Anna Barrie a bubeník a producent Bill Salas. Jejich noisové začátky v současnosti vystřídaly prvky hip hopu, R’n’B, využívání polyrytmie a preparované baskytary.

Dalším jménem je Former Ghosts, jednočlenný projekt losangelského hudebníka Freddyho Rupperta, který na svém loňském debutu spolupracoval se Zolou Jesus a Xiu Xiu a míchá starý synth-pop s halucinogenními polohami. Clues tu sice narozdíl od výše zmíněných projektů nebudou mít premiéru, vystoupili již loni na podzim v klubu 007. Tato dnes pětičlenná formace míchá temný post-rock s shoegazem a spolupracovala například s Markem Lawsonem z Arcade Fire.

Jeden z loňských hudebních objevů Toro Y Moi, vlastním jménem Chazwick Bundick, je hudebně blízký přítel s Washed Out. Letos vydal debutové LP Causes of This, které se nese na elektronické letní vlně chillwave a které představí také na Creepy Teepee. Také zahrají indie-punkoví Male Bonding – čerstvý přírůstek labelu Sub Pop, na kterém jim zanedlouho vyjde debutová deska.

Za dalším avizovaným projektem Ecstatic Sunshine stojí Matt Papich a vytváří ambientně postrockové kousky. Dále vystoupí psychedelické garážové lo-fi Moon Duo, osmdesátkově postpunkoví syntezátoroví Newyorčané Silk Flowers, glamourem a new wave inspirovaný popový projekt Terror Bird a exotická folková dvojice z Karélie (rozhraní Finska a Ruska) the Love Cult. Festival se uskuteční na nádvoří nově zrekonstruované kutnohorské Jezuitské koleje od 15. do 18. července.

/vyšlo v Děníku Referendum 9. 4./

Temné cesty amerického vydavatelství Disaro

Americké vydavatelství Disaro v současném světě bezvěrců na jedné straně a tisíci novými náboženstvími na druhé straně obnovuje temnou estetiku okultní magie a zamlženého duchovna. „Takhle zní současná hudba," říkají média.

Texas se v posledních letech očividně stal dalším střediskem nezávislé americké hudby. Kromě již zmíněného festivalu SXSW se zde vyrojila spousta nových kapel a také tu dva přátelé, Robert a Jim, založili hudební label. Jméno Disaro nemá znamenat ani evokovat nic – spousta posluchačů si ho ale nyní spojuje s pomalou, temnou, zastřenou hudbou, magickými symboly a duchovními vizuály.
Důvod založení byl prostý a nelišil se od jiných majitelů malých vydavatelství – usilovně pomáhat a prezentovat hudbu, kterou mají rádi a nikdo ji nevydává. Protože Robert prý poslouchá hudbu velmi intenzivně, čili má veliký přehled a zároveň poněkud zvrhlý vkus, projekty na Disaru jsou kvalitativně na podobné vysoké úrovni – spojuje je ale mnohem více.
Uplatňují se zde názvy jako Bílý kruh, Černý trojúhelník nebo nevyslovitelné znaky, čarodějnice, kříže, oheň, les... Eklektická směs různých démonických a nábožensko-okultních atributů, pomalé beaty a temná elektronika.

Robert se jako duchovní otec labelu stará o hledání nových kapel, propagaci, vydávání desek a také fotografuje. Vizuály tvoří jeho spolužák ze školy Jim neboli Owleyes – výtvarník a hudebník, jehož psychedelické barevné koláže, které on sám nazývá alchymistickými transmutacemi, mají základ v meditaci a nadpřirozenu. V publikaci uměleckého kolektivu ONAGAIN//OFFAGAIN je spolu se členem nejznámější kapely labelu Disaro Johnem Hollandem ze Salem.
John Holland a Heather Marlattová byli od střední školy v Michiganu nejlepší přátelé. John si v pubertě vydělával prostitucí, aby si vydělal peníze na drogy, zejména heroin a kokain, které míchal na „speedball" a které s Heather brali. Když se přestěhovali do Chicaga, kde si John sliboval od prostituce lepší výdělky, seznámil se s o několik let starším Jackem Donoghuem. Jack mu řekl, že se můžou přátelit, pouze pokud se přestane bavit se všemi dosavadními kamarády. John řekl „OK", ale přece jen ho seznámil s Heather, později spolu začali žít a namísto drog a sexu tvořit hudbu.
Název Salem odkazuje k čarodějnickým procesům a jejich zpomalené hudbě (a potažmo spoustě podobné hudby na Disaru) podobající se chopped ´n´ screwed, darkwave či juke začali zmatení posluchači říkat witch house. Všem členům je teprve kolem dvaceti let, přesto se loni na internetu díky sdílení dostali do širokého povědomí fascinovaných davů.

Salem - Redloghts: http://www.youtube.com/watch?v=weDQIkGhEkY

Jejich podmanivost a popularita ale kromě bouřlivé minulosti spočívá možná v tom, že s touto temnou, střídmě melodickou hudbou plnou shoegazeově rozostřených hlasů, které jako by patřily pohřbeným špatným zážitkům a rušivým zvukům působícím lehkou nevolnost, se v současnosti ztotožňuje mnoho (nejen) mladých lidí.

Ze skladeb se noří drogovým oparem zahalené halucinace, které mění noční město na nehostinný les, čpí z nich izolace, samota, zmatení; navíc slovům není rozumět, takže si každý může dosadit takový text, jaký cítí. Dnes již Salem vydávají svá EP a obskurní mixtapes na jiných, větších labelech, ale například na Disaru vydané CD FuCKT je Robert stále náležitě hrdý.

Dalším podobně laděným projektem, který je s labelem Disaro úzce spjatý, je hudebník tvořící pod jménem oOoOO. Letos mu zde vyšlo CD v limitovaném počtu sta kusů (je už samozřejmě vyprodané). Také bazíruje na jednoduchých, pomalých beatech, syntezátorových podkladech a rozmlžených vokálech. V jeho hudbě jsou ale i jednotlivé nástroje, které používá, více zřetelné; inspirací mu je i Afrika a divné filmy.

Nedávno vydal v Disaru vinylový split s White Ring – nováčkem v labelu. Tato dvojice ale funguje už pět let, nevydali zatím nic. I přes nevinný název jsou podobně temní, nebojí se ale agresivnějších či tanečních bicích, ani jim nedělá problém lehké vokály občas vyměnit za hysterický křik.

oOoOO - Seaww: http://www.youtube.com/watch?v=J0zYmPKAP18

Dalšími projekty kolem tohoto vydavatelství jsou ty s nevyslovitelnými názvy jako gr†llgr†ll nebo ///▲▲▲\\\. Prvně jmenovaní jsou DJ Yung Noca a DJ hvad, na své Myspace stránce se jim kýčovitě třpytí jako profilový gif diamant ve tvaru srdce a na pozadí mají pestrobarevné květiny. Kontrastně k tomu je jejich hudba jen jakousi úzkostlivou ozvěnou, používají táhlé zvuky, vokální drony i noise.

Hudebně se na tomto labelu více vymyká enfant terrible Disara – Colin de Chardin McKay neboli Whatfunnybirdsdiveintowater. Jeho lo-fi hudba zní, jako byste opravdu vy nebo on požili psychedelickou drogu a zavřeli ho v kamrlíku plném hudebních nástrojů. Násobí svůj záměrně falešný vokál připomínající indiánské zpěvy kolem ohně nebo garážové kapely, do toho zní dunivé obřadní bicí nebo tleskání, podivné organické zvuky a skřeky a to, jestli to myslí vážně, se nikdy nedovíte. Na jednu stranu je vše dětsky nedokonalé a chaotické, na druhou je z něj cítit vtip a jakási zvrhlá radost.

Přestože většina projektů, která na Disaru debutuje, se dříve nebo později uchýlí k někomu většímu, pro Roberta to není důvod k zahořknutí. „Tak by to podle mě mělo být. Disaro není major label. Mám citlivé ucho na dobrou hudbu, takže když velká nezávislá vydavatelství neví, kde brát, můžou nahlédnout do dění na malých labelech, které mají lepší hudbu." Skromné podmínky dávají dvojici Robert a Jim volnost ve výběru, přístupu k hudebníkovi a možnost vydávat cokoliv. Zatím se jim povedlo sdružit a poukázat na nové a neokoukané projekty, o kterých ještě hodně uslyšíme. Aktuálně vydaným počinem je CD od projektu Modern Witch. Tenhle název Disaro a scénu kolem vystihuje perfektně.

/vyšlo v Deníku Referendum 9. 4. 2010/

Regina Spektor poprvé v České republice

Jedna z předních newyorských písničkářek, která sama sebe provokativně označuje za anti-folkařku, vystoupí v rámci festivalu Colours of Ostrava. Bude to její vůbec první zdejší vystoupení.

Žánrově eklektická písničkářka Regina Spektor u nás poprvé zahraje toto léto na festivalu Colours of Ostrava, který proběhne 15.-18. července. Původem Ruska Regina Spektor se narodila v roce 1980 v Moskvě a ke klavíru dostala už v šesti letech, podpořená hudebním pozadím svých rodičů – matka vyučovala na konzervatoři, otec hrál na housle. Neodradilo ji ani to, že poté, co v roce 1989 s rodinou emigrovala do Bronxu v New Yorku, ale musela hrát v synagoze na rozviklané piáno, a vystudovala klasickou hudbu.

Už za studií ale objevila kvality populární hudby, tehdy zejména jazz a blues. Později začala poslouchat i hip hop, rock a písničkáře, což se všechno promítlo do její hudby. Přestože sama sebe považuje za anti-folkovou písničkářku, nedá dopustit ani na Boba Dylana.

Debut 11:11 vydala stejně jako druhé Songs na vlastní náklady, tedy jejich vydání neměla podepřené nějakou silnou propagací a stále vystupovala po barech a menších klubech. Až Soviet Kitch z roku 2004, vydané u Sire Records Company, mělo silnější ohlasy a jeho název se inspiroval románem Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery. Spektor se vůbec silně inspiruje literaturou, mnoho skladeb má inspirační zdroj v nějaké knize či autorovi (například Wirginia Woolf, Ernest Hemingway, Ezra Pound). Po albu Begin to Hope následuje první samostatné turné, stejně jako předskakování The Strokes, což ji pomůže nahoru (zejména poté, co s touto kapelou nazpívala skladbu na singl).

Poslední album Far, na kterém se objevují její velmi staré i nejnovější písně, ji vyšlo loni a stalo se údajně třetím nejprodávanějším v Americe. Její skladby jsou na poslech jednoduché, většinou dává prostor jen pružnému vokálu a klavíru; texty jsou ale hloubavé, narativní, někdy sebeironické, mají ale vlastní styl a příběhy.

Do průniku minimalismu s lehkým intelektualismem, spolu s chutí experimentovat (verše založené jen na zvucích, vydávaných jejími ústy) se zamilovalo mnoho posluchačů i kritiků a i díky tomu, že se její skladby objevily v různých seriálech a reklamách, je dnes jednou z nejsledovanějších písničkářek, přirovnávaných k Tori Amos nebo Kate Bush.

Jako další ženské hudebnice na festivalu Colours of Ostrava vystoupí například izraelská zpěvačka Mori Karbasi nebo finská akordeonistka Maria Kalaniemi.

Internetová stránka: www.colours.cz

Ledová královna Karin Dreijer Anderson

Skandinávská hudebnice si z popu bere jen to pro ni zajímavé. Výsledek její životní motivace najdeme nejen v několika albech, ale i na jejím posledním operním projektu kapely The Knife.

Od dob skupiny ABBA se neukázal natolik výrazný projekt, aby to média masově hlásila. Povedlo se to až muzikantce Karin Dreijer Anderssonové, která kromě kapely The Knife loni založila vlastní projekt Fever Ray. Skandinávský přízvuk, mrazem prošpikované skladby a tvůrčí potenciál se v její osobě snoubí v jeden kompaktní, multižánrový celek.

Karin Elisabeth Dreijer Anderssonová se narodila 7. dubna ve švédském městě Nacka. Její první kapela se jmenovala podezřele hipstersky – Honey Is Cool. Založila ji v roce 1994 spolu s bubeníkem Johanem Hagströmem a baskytaristou Staffanem Larssonem, kterého časem nahradil John Jern. Přestože v rodném Švédsku byli za hvězdy, hráli na množství festivalů a objevovali se v tiskovinách, ve světě se příliš neuchytili. Eponymní demo jim vyšlo roku 1994, rok nato následovalo regulérní album Focky Focky No Pay.

Po lokálnímu úspěchu se skupina odhodlala upsat větší nahrávací společnosti a přešla k MVG, u které vydala Crazy Love. Přestože recenze oslavovaly i toto album, stejně jako debutové EP, prodejnost byla stále mizivá, ani větší společnost jim kýžený komerční úspěch nezaručila, i mimo fakt, že jejich cover Roda Stewarta s názvem Baby Jane byl rádiový hit roku 2000. Neúspěch v prodejnosti je podle některých způsobený i Karininým speciálním zpěvem, který v této kapele prý skončí v okamžiku, kdy píseň začne být zajímavá; zároveň nestáli o přízeň médií, což si v sobě Karin uchovává dodnes.

Kapela jim fungovala s menšími personálními změnami pět let, než Karin opustila víra v úspěch. Po posledním albu Early Morning Are You Working? z roku 1999 a EP vydaném o rok později se Honey Is Cool zrušilo. Z nespokojenosti frontmanka založila se svým bratrem Olafem Dreijerem nejdříve label Rabid Records, později celou kapelu, díky čemuž třetího července roku 2000 zanechala svou dosavadní kapelu Honey Is Cool.

The Knife se dali dohromady v roce 1999 a Karin tento projekt založila se svým bratrem, se kterým již od dřívějška pracovala ve společnosti Rabid Records. Jako vlivy kapely jmenují například režiséra Davida Lynche, film Donnie Darko, jižanský hip hop, Sonic Youth nebo Le Tigre. Pozornosti se jim přesto dostalo až o několik let později, přesněji roku 2003, a to díky reklamě na Sony. Přestože se prvně González nezeptal, autorská společnost vyplatila The Knife tolik peněz, aby mohli dále hospodařit a tvořit. V témže roce také vyhráli za tuto skladbu švédskou Grammy, ale v rámci bojkotu poslali na pódium namísto sebe dvě členky umělecké feministické skupiny Guerilla Girls jako vyjádření nesouhlasu vůči převaze mužského prezentovaného umění.

Přes zřejmou popularitu (a malou prodejnost) kapela poprvé naživo zahrála až na turné v roce 2006. Kapela dokázala, že není jen pazvuková líheň pseudoumělců, která se snaží navazovat na alternativní rock, ale postupně si vytvořila vlastní, elektronický styl s klíčovým vokálem, což je dostalo do centra zájmu kritiky i publika a turné bylo vyprodané.

První album Deep Cuts vydali už v roce 2001, největší úspěch ovšem sklidila deska Silent Shout z roku 2006, která byla serverem Pitchfork vyhlášena nejlepší deskou roku 2006. Skladba We Share Our Mothers’ Health z alba se nejen objevila na iTunes, ale i v seriálu Ugly Betty a CSI: NY. Karinin zpěv je nahráván zpomaleně, takže hlas působí jako hluboký, mužský.

V tom samém roce, co vydali Silent Shout, se venku objevilo i jejich DVD Silent Shout: An Audio Visual Experience. V roce 2007 byli nominováni na cenu hned šestkrát, v kategoriích Skladatel roku, Hudební DVD roku, Producenti roku, Popová skupina roku, Album roku a Umělec roku. Všech šest kategorií také vyhráli. Cenu si ovšem nevyzvedli. Vztah Karin a The Knife k médiím je obecně ošemetný. Na předávání cen se prakticky nikdy neobjevili. Při předávání loňské ceny za projekt Fever Ray byla Karin, plachá vůči veřejnému ukazování, ve speciálním kostýmu, jemuž dominovala rozmazaná prasečí maska a namísto děkovné řeči pouze chrochtala.

Rok předtím se také Karinin hlas objevil ve skladbě What Else Is There z alba The Understanding od projektu Röyksopp, ke které existuje velice působivý temný videoklip s hlavní severskou blond aktérkou (která jako obvykle není K. Anderssonová) volně letící vzduchem spolu s rozpadajícími se domy a podobně. Dvěma skladbám od Röyksopp také propůjčila hlas na jejich loňském albu Junior.

Fever Ray je její sólový projekt, který vytvořila v roce 2008, v pauze The Knife. Stejnojmenné album vydala v loňském roce a bylo kritikou i posluchači velmi pozitivně přijato. Celé album jako ledový šperk ozvláštňuje její hlas s líbezně vysokými i téměř strašidelně nízkými polohami a specifickým severským přízvukem, díky kterému ji okamžitě poznáte. Album se přesto podobá produkci The Knife, vyznačuje se znamenitými melodickými popěvky a zvláštními doprovodnými zvuky, pro tvorbu The Knife příznačnými. Je ale na rozdíl od jejich obvyklé produkce ženštější a klidnější, ovlivněné Karininým očekáváním druhého dítěte. Skladby jsou rozmlžené, pomalé a promlouvající jakoby ze snu.

Letos prvního února oficiálně vyšel nejnovější počin The Knife – dvojité CD k elektro opeře Tomorrow, In A Year, zkonstruovaná podle díla „O původu druhů“ Charlese Darwina a jeho teorie evoluce. Spolupracovali na ní s Mt. Sims, Planningtorock, dánskou skupinou Hoel Pro Forma, dánskou herečkou Lærke Winther Andersenovou, zpěvákem Jonathanem Johanssonem a mezzosopranistkou Kristinou Wahlin Mommeovou; Olaf se dokonce zúčastnil workshopu v Amazonii. Příběhu se Olaf věnoval takřka dva roky a postupně skládal dohromady příběh podle Darwinova odkazu.

Karin Dreijerová je zkrátka velmi produktivní a inspirativní hudebnice, která je zvyklá si věci dělat po svém. Neohlíží se na komerční úspěch ani na primárně líbivé skladby; svou melancholickou, severem a temným mořem dlážděnou cestu ukazuje těm posluchačům, kteří se nebojí husí kůže a neprobádaných možností populární hudby.

Webové stránky: http://feverray.com/

Video The Knife - We Share Our Mother´s Health:

http://www.youtube.com/watch?v=617ANIA5Rqs&feature=player_embedded

Video Fever Ray - When I Grow Up

http://www.youtube.com/watch?v=4F-CpE73o2M&feature=player_embedded

MGMT – Congratulations free stream

Těžko říct, jestli MGMT gratulují sobě ke strmému úspěchu, nebo posluchačům, že získají jejich další nahrávku. Deska Congratulations je každopádně čerstvě zveřejněná jako stream na jejich oficiálním webu. Samozřejmě zadarmo.

Ben Goldwasser (vokály, klávesy, syntezátor, bicí) a Andrew Van Wyngarden (vokály, kytara, klávesy, bicí) se potkali v roce 2002 v prvním ročníku univerzity a začali spolu chodit ven a vyměňovat si hudbu. Občas si spolu také zahráli pod názvem Management, ale to, že z nich bude regulérní kapela, zprvu neplánovali.

Jejich spojení psychedelického popu, alternativního noise rocku, výzoru sladkých teenagerů a intelektuální drzosti ovšem zafungovalo natolik dobře, že pod názvem změněným na MGMT začali po promoci v roce 2005 nahrávat a koncertovat po rodném Brooklynu.

O rok později se upsali ke Columbia Records a v roce 2007 nahráli za pomoci Flaming Lips a Davea Fridmanna debutové album MGMT s názvem Oracular Spectacular. Těšilo se nebývalé přízni médií, a MGMT se tak stali další mladou nadějnou kapelou, jejíž debut rozstřílel i osvědčenou konkurenci v příčkách hitparád, recenzích a hypu. Magazín NME vyhlásil Oracular Spectacular deskou roku 2008, kapela měla za tentýž rok jako „noví umělci“ prvenství na serveru Last.fm v poslouchanosti a získala dvě nominace na Grammy.

Na živých koncertech se ke dvojici připojili ještě bubeník, kytarista a baskytarista, koncertovali po boku jmen jako Radiohead, M.I.A., Beck, a dokonce loni předskakovali Paulu McCartneymu.

Jejich největší hit Kids s videoklipem, ve kterém hraje zlou matku Joanna Newsom a její potomek, se objevil v několika filmech a seriálech, a dokonce ho při pár příležitostech pouštěl francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Nepodchytil si ovšem korektní platbu za licenci a MGMT od něj uraženě vysoudili slušné odškodné poté, co jim nabídl jako omluvu symbolickou částku činící jedno euro.

Loni nahrávali včetně koncertních spoluhráčů album Congratulations, ze kterého zveřejňovali nejprve postupně několik skladeb. Vyjde 23. dubna 2010. Protože je album pojaté koncepčně (tudíž nevydají singly) – a zejména proto, že album se už vyskytlo na internetu v pochybné kvalitě –, MGMT se rozhodli zveřejnit ho celé jako stream zdarma, aby se posluchači rozhodli, zda si ho stojí za to koupit. Doslova vzkazují toto: „Ahoj všichni, album ‘leaklo’ a my chceme, abyste si ho mohli poslechnout od nás. Chtěli jsme ho nabídnout zdarma ke stažení, ale to nedávalo smysl nikomu kromě nás.“

Album k poslechu na http://www.whoismgmt.com/