Ledová královna Karin Dreijer Anderson

Skandinávská hudebnice si z popu bere jen to pro ni zajímavé. Výsledek její životní motivace najdeme nejen v několika albech, ale i na jejím posledním operním projektu kapely The Knife.

Od dob skupiny ABBA se neukázal natolik výrazný projekt, aby to média masově hlásila. Povedlo se to až muzikantce Karin Dreijer Anderssonové, která kromě kapely The Knife loni založila vlastní projekt Fever Ray. Skandinávský přízvuk, mrazem prošpikované skladby a tvůrčí potenciál se v její osobě snoubí v jeden kompaktní, multižánrový celek.

Karin Elisabeth Dreijer Anderssonová se narodila 7. dubna ve švédském městě Nacka. Její první kapela se jmenovala podezřele hipstersky – Honey Is Cool. Založila ji v roce 1994 spolu s bubeníkem Johanem Hagströmem a baskytaristou Staffanem Larssonem, kterého časem nahradil John Jern. Přestože v rodném Švédsku byli za hvězdy, hráli na množství festivalů a objevovali se v tiskovinách, ve světě se příliš neuchytili. Eponymní demo jim vyšlo roku 1994, rok nato následovalo regulérní album Focky Focky No Pay.

Po lokálnímu úspěchu se skupina odhodlala upsat větší nahrávací společnosti a přešla k MVG, u které vydala Crazy Love. Přestože recenze oslavovaly i toto album, stejně jako debutové EP, prodejnost byla stále mizivá, ani větší společnost jim kýžený komerční úspěch nezaručila, i mimo fakt, že jejich cover Roda Stewarta s názvem Baby Jane byl rádiový hit roku 2000. Neúspěch v prodejnosti je podle některých způsobený i Karininým speciálním zpěvem, který v této kapele prý skončí v okamžiku, kdy píseň začne být zajímavá; zároveň nestáli o přízeň médií, což si v sobě Karin uchovává dodnes.

Kapela jim fungovala s menšími personálními změnami pět let, než Karin opustila víra v úspěch. Po posledním albu Early Morning Are You Working? z roku 1999 a EP vydaném o rok později se Honey Is Cool zrušilo. Z nespokojenosti frontmanka založila se svým bratrem Olafem Dreijerem nejdříve label Rabid Records, později celou kapelu, díky čemuž třetího července roku 2000 zanechala svou dosavadní kapelu Honey Is Cool.

The Knife se dali dohromady v roce 1999 a Karin tento projekt založila se svým bratrem, se kterým již od dřívějška pracovala ve společnosti Rabid Records. Jako vlivy kapely jmenují například režiséra Davida Lynche, film Donnie Darko, jižanský hip hop, Sonic Youth nebo Le Tigre. Pozornosti se jim přesto dostalo až o několik let později, přesněji roku 2003, a to díky reklamě na Sony. Přestože se prvně González nezeptal, autorská společnost vyplatila The Knife tolik peněz, aby mohli dále hospodařit a tvořit. V témže roce také vyhráli za tuto skladbu švédskou Grammy, ale v rámci bojkotu poslali na pódium namísto sebe dvě členky umělecké feministické skupiny Guerilla Girls jako vyjádření nesouhlasu vůči převaze mužského prezentovaného umění.

Přes zřejmou popularitu (a malou prodejnost) kapela poprvé naživo zahrála až na turné v roce 2006. Kapela dokázala, že není jen pazvuková líheň pseudoumělců, která se snaží navazovat na alternativní rock, ale postupně si vytvořila vlastní, elektronický styl s klíčovým vokálem, což je dostalo do centra zájmu kritiky i publika a turné bylo vyprodané.

První album Deep Cuts vydali už v roce 2001, největší úspěch ovšem sklidila deska Silent Shout z roku 2006, která byla serverem Pitchfork vyhlášena nejlepší deskou roku 2006. Skladba We Share Our Mothers’ Health z alba se nejen objevila na iTunes, ale i v seriálu Ugly Betty a CSI: NY. Karinin zpěv je nahráván zpomaleně, takže hlas působí jako hluboký, mužský.

V tom samém roce, co vydali Silent Shout, se venku objevilo i jejich DVD Silent Shout: An Audio Visual Experience. V roce 2007 byli nominováni na cenu hned šestkrát, v kategoriích Skladatel roku, Hudební DVD roku, Producenti roku, Popová skupina roku, Album roku a Umělec roku. Všech šest kategorií také vyhráli. Cenu si ovšem nevyzvedli. Vztah Karin a The Knife k médiím je obecně ošemetný. Na předávání cen se prakticky nikdy neobjevili. Při předávání loňské ceny za projekt Fever Ray byla Karin, plachá vůči veřejnému ukazování, ve speciálním kostýmu, jemuž dominovala rozmazaná prasečí maska a namísto děkovné řeči pouze chrochtala.

Rok předtím se také Karinin hlas objevil ve skladbě What Else Is There z alba The Understanding od projektu Röyksopp, ke které existuje velice působivý temný videoklip s hlavní severskou blond aktérkou (která jako obvykle není K. Anderssonová) volně letící vzduchem spolu s rozpadajícími se domy a podobně. Dvěma skladbám od Röyksopp také propůjčila hlas na jejich loňském albu Junior.

Fever Ray je její sólový projekt, který vytvořila v roce 2008, v pauze The Knife. Stejnojmenné album vydala v loňském roce a bylo kritikou i posluchači velmi pozitivně přijato. Celé album jako ledový šperk ozvláštňuje její hlas s líbezně vysokými i téměř strašidelně nízkými polohami a specifickým severským přízvukem, díky kterému ji okamžitě poznáte. Album se přesto podobá produkci The Knife, vyznačuje se znamenitými melodickými popěvky a zvláštními doprovodnými zvuky, pro tvorbu The Knife příznačnými. Je ale na rozdíl od jejich obvyklé produkce ženštější a klidnější, ovlivněné Karininým očekáváním druhého dítěte. Skladby jsou rozmlžené, pomalé a promlouvající jakoby ze snu.

Letos prvního února oficiálně vyšel nejnovější počin The Knife – dvojité CD k elektro opeře Tomorrow, In A Year, zkonstruovaná podle díla „O původu druhů“ Charlese Darwina a jeho teorie evoluce. Spolupracovali na ní s Mt. Sims, Planningtorock, dánskou skupinou Hoel Pro Forma, dánskou herečkou Lærke Winther Andersenovou, zpěvákem Jonathanem Johanssonem a mezzosopranistkou Kristinou Wahlin Mommeovou; Olaf se dokonce zúčastnil workshopu v Amazonii. Příběhu se Olaf věnoval takřka dva roky a postupně skládal dohromady příběh podle Darwinova odkazu.

Karin Dreijerová je zkrátka velmi produktivní a inspirativní hudebnice, která je zvyklá si věci dělat po svém. Neohlíží se na komerční úspěch ani na primárně líbivé skladby; svou melancholickou, severem a temným mořem dlážděnou cestu ukazuje těm posluchačům, kteří se nebojí husí kůže a neprobádaných možností populární hudby.

Webové stránky: http://feverray.com/

Video The Knife - We Share Our Mother´s Health:

http://www.youtube.com/watch?v=617ANIA5Rqs&feature=player_embedded

Video Fever Ray - When I Grow Up

http://www.youtube.com/watch?v=4F-CpE73o2M&feature=player_embedded

MGMT – Congratulations free stream

Těžko říct, jestli MGMT gratulují sobě ke strmému úspěchu, nebo posluchačům, že získají jejich další nahrávku. Deska Congratulations je každopádně čerstvě zveřejněná jako stream na jejich oficiálním webu. Samozřejmě zadarmo.

Ben Goldwasser (vokály, klávesy, syntezátor, bicí) a Andrew Van Wyngarden (vokály, kytara, klávesy, bicí) se potkali v roce 2002 v prvním ročníku univerzity a začali spolu chodit ven a vyměňovat si hudbu. Občas si spolu také zahráli pod názvem Management, ale to, že z nich bude regulérní kapela, zprvu neplánovali.

Jejich spojení psychedelického popu, alternativního noise rocku, výzoru sladkých teenagerů a intelektuální drzosti ovšem zafungovalo natolik dobře, že pod názvem změněným na MGMT začali po promoci v roce 2005 nahrávat a koncertovat po rodném Brooklynu.

O rok později se upsali ke Columbia Records a v roce 2007 nahráli za pomoci Flaming Lips a Davea Fridmanna debutové album MGMT s názvem Oracular Spectacular. Těšilo se nebývalé přízni médií, a MGMT se tak stali další mladou nadějnou kapelou, jejíž debut rozstřílel i osvědčenou konkurenci v příčkách hitparád, recenzích a hypu. Magazín NME vyhlásil Oracular Spectacular deskou roku 2008, kapela měla za tentýž rok jako „noví umělci“ prvenství na serveru Last.fm v poslouchanosti a získala dvě nominace na Grammy.

Na živých koncertech se ke dvojici připojili ještě bubeník, kytarista a baskytarista, koncertovali po boku jmen jako Radiohead, M.I.A., Beck, a dokonce loni předskakovali Paulu McCartneymu.

Jejich největší hit Kids s videoklipem, ve kterém hraje zlou matku Joanna Newsom a její potomek, se objevil v několika filmech a seriálech, a dokonce ho při pár příležitostech pouštěl francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Nepodchytil si ovšem korektní platbu za licenci a MGMT od něj uraženě vysoudili slušné odškodné poté, co jim nabídl jako omluvu symbolickou částku činící jedno euro.

Loni nahrávali včetně koncertních spoluhráčů album Congratulations, ze kterého zveřejňovali nejprve postupně několik skladeb. Vyjde 23. dubna 2010. Protože je album pojaté koncepčně (tudíž nevydají singly) – a zejména proto, že album se už vyskytlo na internetu v pochybné kvalitě –, MGMT se rozhodli zveřejnit ho celé jako stream zdarma, aby se posluchači rozhodli, zda si ho stojí za to koupit. Doslova vzkazují toto: „Ahoj všichni, album ‘leaklo’ a my chceme, abyste si ho mohli poslechnout od nás. Chtěli jsme ho nabídnout zdarma ke stažení, ale to nedávalo smysl nikomu kromě nás.“

Album k poslechu na http://www.whoismgmt.com/

Takhle se to má dělat aneb Festival SXSW

V americkém Austinu včera skončil 24. ročník jednoho z největších festivalů ve Spojených státech, kde během tří dní vystoupilo takřka půl druhého tisíce hudebníků, kapel, umělců i teoretiků; promítla se spousta filmů a uspořádalo mnoho konferencí. Koncerty probíhaly na více než osmdesáti různých místech po austinském centru.

South By Southwest je společnost, která vznikla v roce 1987 v Austin Convention Center. V jeho začátcích byl Texas nepříliš atraktivním místem pro masové kulturní akce, většina si na rozdíl od jiných států pod tímto názvem představovala mrtvé místo a opuštěné farmy s masovými vrahy uvnitř. Díky bohaté kulturní historii, nadšení a profesionalitě organizátorů se ovšem rozšířil do mnoha oblastí umění, médií a otázek současné společnosti, stejně jako nejen na skoro celý Austin, ale skrze interaktivní média a hudební společnosti do pokojů a kapes uživatelů. Začal jako ve skrze hudební festival a ihned založil SXSW Music Awards, v roce 1994 se přidala i část filmová (také s vlastní filmovou soutěží) a konference o médiích, životním stylu, trendech i businessu.

Existuje dokonce i neoficiální webová stránka SXSW Insider´s Guide pro návštěvníky festivalu, kde mohou sdílet fotografie a videa, podcasty vůbec se navzájem pomoci zorientovat v městě, které na tři dny ožije kulturou. Má přes dvacet tisíc členů, čímž se SXSW stal klíčovou ekonomickou událostí svého hostitelského města.

Na hudební části letošního ročníku vystoupili na koncertech a showcastech zejména nejnovější talenti a horkým hypem obestřené kapely, které nejvíce odpovídaly vkusu indie serveru Pitchfork. Ten s festivalem spolupracuje, má vlastní stage a své stránky zásoboval aktualitami a reportážemi. Za všechny projekty jmenujme například Fucked Up, GZA, Japandroids, Washed Out, Hudson Mohawke, Surfer Blood nebo Liars.

Co se týče filmové části, soutěžilo se od 12. do 20. března a promítlo se na ní 55 světových premiér. Ve dvou kategoriích zvítězila teprve čtyřiadvacetiletá režisérka Leny Dunham se snímkem Tiny Furniture, dále překvapili například Michel Gondry nebo Bernard Rose. Dohromady se soutěžilo ve dvaceti dvou kategoriích a vítězné filmy vybírala jak porota, tak diváci a samozřejmě nechyběly speciální ceny od SXSW.

Interaktivní konference probíhaly od 12. do 16. března a jejich hlavní témata byla například rozšířená realita jako marketingový nástroj, stínová revoluce obsahu či úspěšná komunikace na sociálních sítích.

Svou aktuálností, rozsahem, pestrostí nabízených událostí je SXSW zkrátka jedinečný. U nás se zřejmě podobného festivalu nedočkáme, což je možná dobře -Praha by to nemusela přežít a ani by to neocenila; můžeme alespoň děkovat za těch několik málo kvalitních festivalů, akcí a organizátorů, stejně jako nadšených amatérů, kteří nás posouvají blíže současnosti.

http://www.sxsw.com